Škoda 130 RS, jeden z nejúspěšnějších závodních vozů sedmdesátých a osmdesátých let ve své kategorii, slaví čtyřicítku. V sezóně 1975 se závodní „Porsche Východu“ poprvé dostalo pod světla ramp a v následujících letech dosáhla 130 RS četná přední umístění v rallye a okruhových závodech. Největšími úspěchy byla vítězství v mistrovství Evropy cestovních vozů v roce 1981 a také dvojité vítězství v Rallye Monte Carlo 1977 v kategorii do 1300 cm3.

​„Model 130 RS dodnes potvrzuje výbornou pověst motorsportu značky Škoda,“ říká Michal Velebný, koordinátor restaurátorské dílny Škoda Muzea v Mladé Boleslavi. „Vytvořit toto závodní auto nebylo v tehdejším komunistickém Československu jednoduché a skutečnost, že se to podařilo, je důkazem technologické kompetence a zapálenosti tehdejších vývojářů a techniků firmy,“ dodává Michal Velebný.

Již před prezentací modelu 130 RS položila automobilka se třemi prototypy závodních vozů 180/200 RS základ pro novou éru značky – motivem bylo přání dostat se na start i v závodních třídách s vyššími zdvihovými objemy. Do té doby se značka účastnila hlavně závodů ve třídách do 1300 cm3. S vozem 200 RS použila Škoda poprvé označení RS – zkratku slov Rally Sport.

Protože uvedené prototypy nebylo možné homologovat podle nových předpisů, přistoupila Škoda ke stavbě závodního vozu 130 RS. Novinka vážila pouhých 720 kg i díky tomu, že vybrané díly karoserie byly z hliníkové slitiny (střecha, kapota a vnější plechy dveří), zatímco blatníky a kryt motoru byly vyrobeny ze sklolaminátu.

Vpředu konstruktéři využili přední nápravu z typu 200 RS, zadní náprava byla zkonstruována nově a skelet pocházející ze sériového modelu 110 R dostal robustní ochranný rám. „Stotřicítka“ měla motor o objemu 1,3 litru s ventilovým rozvodem OHV o výkonu až 140 koní. Vůz s ním dokázal zrychlit na 220 km/h.

Konstrukce motoru, určeného pro závody, se vyznačovala mj. dvěma dvojitými karburátory Weber, osmikanálovou hlavou válců a mazáním se suchou klikovou skříní. Blok motoru byl z hliníkové slitiny, hlava válců ze šedé litiny. Byla použita čtyřstupňová převodovka, i když zpočátku existovala také verze s pěti rychlostmi, která však od roku 1976 nebyla kvůli homologačním předpisům používána.

Výsledek spojení tehdy moderní techniky, lehké konstrukce a pečlivého ladění byl trefou do černého. Již v první závodní sezóně v roce 1975 nový vůz úspěšně absolvoval okruhové závody československého Poháru míru a přátelství, když na prvních třech místech celkového hodnocení skončila právě Škoda 130 RS.

V dalších letech následovala na okruzích četná přední umístění v závodech v tuzemsku i zahraničí. Asi největším úspěchem bylo celkové vítězství vozů Škoda 130 RS v mistrovství Evropy cestovních vozů v roce 1981, když rok předtím získala značka vynikající třetí místo.

O hodnotné výsledky se 130 RS postarala také v národních a mezinárodních rallye. Hvězdný okamžik přišel při Rallye Monte Carlo 1977 – první dvě místa ve třídě do 1300 cm3. Vítězné stroje řídily posádky Blahna/Hlávka a Zapadlo/Motal. O rok později následovalo vítězství ve švédské rallye a v roce 1980 ovládla 130 RS domácí Barumku, kde obsadila první až páté místo.

Úspěšná éra „stotřicítek“ skončila v roce 1983, kdy s konečnou platností vypršela již prodloužená homologace FIA. Škoda pokračovala v aktivitách v oblasti motorsportu s modelem 130 LR, který však na úspěchy vozu 130 RS navázal jen zčásti.