Logo Škoda News

Webový magazín okřídleného šípu

Škoda Buggy – Typ 736 (1973): místo pláže zamířila do depozitáře

, Sobota, 30. Květen 2015 v 22:15

Skoda Buggy Typ 736 uvodni

Lehká bugina s technikou sériových škodovek měla poměrně slušné šance na výrobu, nakonec ale jako řada podobných projektů skončila v muzeu.

Na počátku sedmdesátých let pronikl do Československa nový motoristický sport, který se u nás ujal pod názvem autokros. Právě v této a následující dekádě bylo díky značnému zájmu nadšenců postaveno nespočet závodních speciálů, pro něž se vžilo označení buggy či bugina.

Pro stroje tohoto typu byla využívána samozřejmě i technika mladoboleslavské automobilky. K nejznámějším a dodnes asi i nejhezčím patří Škoda Buggy MTX, která byla představena v roce 1970 a je pod ní podepsán Metalex společně s Václavem Králem – skutečným renesančním mužem motoristického sportu, protože kromě závodění byl konstruktérem, designérem a kreslířem. Jeho „rentgenové“ ilustrace dodnes patří ke špičce.

Kromě Buggy MTX měl Václav Král na svědomí i buginu, u níž poprvé použil svého oblíbeného označení Baghira. I ona vynikala líbivým vzhledem a svou kariéru zahájila s motorem Škoda, který následně nahradil kopřivnický osmiválec.

Stranou československého autokrosového nadšení na počátku sedmdesátých let nakonec nezůstala ani samotná mladoboleslavská automobilka. Ta vyslala do závodů stroj postavený z dílů sériových vozů řady 100/110, který zvítězil v prvním mistrovství republiky v autokrosu.

Vedle nadšení pro autokros pronikly do Československa i takzvané dunovky, ale na rozdíl od závodních bugin pouze prostřednictvím kusých informací v časopisech, případně se mihly v kině či televizi. Pravděpodobně nejvíce se v té době v našich končinách proslavila červená dunovka se žlutou střechou ze snímku „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“, v níž jsou kouzelně rozzlobeni Bud Spencer a Terence Hill.

Film s tímto vozem měl v Itálii premiéru v březnu roku 1974 a do českých kin dorazil v roce následujícím, takže rozhodně neposloužil jako inspirace pro prototyp Škoda Buggy typ 736, který byl ve třech exemplářích postaven v učňovském středisku AZNP, přičemž první z nich byl dokončen už v roce 1973.

Škoda Buggy 736 neměla být pouhou ukázkou technických schopností mladoboleslavského potěru, jako je tomu u současných výtvorů pro srazy u rakouského jezera Wörthersee, ale představovala funkční vzorek pro malosériovou výrobu. Tomu odpovídalo do jisté míry i její představení na londýnské výstavě Racing Car Show v lednu roku 1974, kde vzbudila značný zájem.

Podobně jako u mladoboleslavských autokrosových závodních speciálů také u typu 736 posloužila za základ platforma Škody 100/110, u nějž byly sníženy svislé členy a vyztuženy oblasti přední i zadní nápravy. Upravená podlahová plošina byla zkrácena o 400 mm v prostoru pod zadními sedadly a zkrácen byl rovněž přední i zadní převis. K dalšímu zpevnění pak přispívaly dva ochranné oblouky a podélné kroucení omezovaly boční podélníky.

Škoda Buggy 736 využívala sériové přední i zadní zavěšení a to samé platí též pro pohonnou jednotku s převodovkou a jejich uložení. V zádi tak pracoval čtyřválcový motor o objemu 1107 cm3, disponující maximálním výkonem 45 koní při 5000 otáčkách za minutu a nejvyšším točivým momentem 74 newtonmetrů. Na něj pak navazovala čtyřstupňová manuální převodovka.

Na podvozku s rozvorem náprav o délce 2000 mm, rozchodem kol 1280 mm vpředu a 1250 mm vzadu byla usazena otevřená karoserie s čtyřmístným interiérem. Byla v něm použita dvě samostatná přední sedadla podobné konstrukce a tvaru jako u tehdejších soutěžních škodovek 120 S, zatímco vzadu byla jednoduchá a spíše nouzová lavice. Ze sériové produkce pocházel sdružený přístrojový štít i volant.

Podobně jako dunovky ze západu, ani Škoda Buggy 736 nebyla nijak zvlášť praktickým automobilem. Cestující před nepřízní počasí sice mohla chránit lehká skládací střecha s bočnicemi, v nichž byla slídová okna, ale na topení anebo prostor pro odložení zavazadel museli zapomenout. Dokonce ani rezervní kolo nebylo kam uložit a bylo proto upevněno vzadu na víku motorového prostoru.

Buggy 736 s celkovou délkou 3320 mm, šířkou 1510 mm, výškou 1530 mm a pohotovostní hmotností kolem 710 kg byla schopná vyvinout maximální rychlost kolem 110 kilometrů v hodině a průměrná spotřeba benzinu se údajně pohybovala v rozmezí od 7,0 do 8,5 litru na 100 km.

Celkem byly vyrobeny tři vozy, z nichž ten poslední zamířil na podzim roku 1975 do Ústavu pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV). Zde v rámci testování najezdil skoro třicet ticís kilometrů a po zhruba osmi měsících se dočkal poměrně pozitivního hodnocení, vyzdvihujícího především jízdní vlastnosti.

Pro případnou sériovou produkci byly dokonce vypracovány dva projekty způsobu výroby karoserie. První z nich sázel na laminát a byl určen pro série do sto kusů ročně, zatímco druhý počítal s plechem a poměrně velkorysou produkcí až pět tisíc vozů za rok. Z těchto plánů nicméně nakonec sešlo a nebyla dokončena ani plánovaná série pěti prototypů.

Přečtěte si také:

Škoda 110 Super Sport (1971): odsouzena do role hvězdy výstav a stříbrného plátna

MTX 160 RS (1984): Garde, kterému Škoda nedokázala přijít na jméno

Škoda Garde Turbo: život bratislavského Salamandra byl rychlý a jepičí

 foto: auta5p, flickr, history-of-cars

 

Skoda Buggy Typ 736 21Skoda Buggy Typ 736 20Skoda Buggy Typ 736 19Skoda Buggy Typ 736 18Skoda Buggy Typ 736 17Skoda Buggy Typ 736 16Skoda Buggy Typ 736 15Skoda Buggy Typ 736 14Skoda Buggy Typ 736 13Skoda Buggy Typ 736 12Skoda Buggy Typ 736 11Skoda Buggy Typ 736 10Skoda Buggy Typ 736 09Skoda Buggy Typ 736 08Skoda Buggy Typ 736 07Skoda Buggy Typ 736 06Skoda Buggy Typ 736 05Skoda Buggy Typ 736 04Skoda Buggy Typ 736 03Skoda Buggy Typ 736 02Skoda Buggy Typ 736 01


Váš názor