Jedním z nejznámějších je i přes svou poměrně krátkou kariéru kupé Škoda Garde Turbo, které se proslavilo pod přezdívkou Salamander. To přitom nebylo prvním bratislavským strojem s turbodmychadlem. Před ním v BAZ experimentovali s přeplňováním u slavné 130 RS a následně i v klasickém sedanu 120 L, u nějž bylo dosaženo zajímavých výsledku nejen v oblasti výkonu, ale i snížení spotřeby paliva a hluku pronikajícího od motoru do interiéru.

Právě na zkušenosti získané s dvojicí starších modelů navázal v roce 1983 projekt stavby speciálu pro závody do vrchu Garde Turbo, vycházející z tehdy stále poměrně žhavé novinky, jejíž montáž probíhala v Bratislavě od první poloviny roku 1983.

Za vznikem tohoto pozoruhodného stroje stojí inženýři Michal Dibarbora, František Hrivňák a Jozef Mičan, zabývající se problematikou přeplňování, zatímco Ing. Marián Karolčík se zaměřil na úpravy karoserie a Milan Biroš měl na starosti design.

Exteriér Garde Turbo dodnes ohromuje svými širokými blatníky z laminátu, plně odpovídajícími tomu, co se v rámci čtvrté generace Skupiny 5 v letech 1976 až 1982 prohánělo po světových závodních okruzích. K nejvýraznějším zástupcům této kategorie přezdívané „Siluety“ patřilo třeba Porsche 935, BMW 3.0 CSL i 320i Turbo, Lanci Beta Monte Carlo Turbo a nezapomenutelný Zakspeed Ford Capri Turbo.

Pod (i z dnešního pohledu) atraktivními liniemi se ukrývala oproti výchozímu Garde notně přepracovaná technika. Přední sériová náprava měla rozšířenou nápravnici, zatímco zadní náprava s rameny se šikmou osou kývání pocházela ze Škody 130 RS.

Rozvor byl zkrácen z 2400 na 2275 milimetrů, zatímco u celkové délky došlo ke zkrácení o pouhých 25 mm na výsledných 4150 mm. V případě rozchodu kol se naopak rozšiřovalo. Vpředu z 1320 mm na 1850 mm a vzadu z 1290 mm na 1800 mm. S tím samozřejmě souvisí i rozšíření karoserie z 1610 mm na 2100 mm. Posledním z vnějších rozměrů je výška – ta klesla z 1380 mm na 1250 mm. Světlá výška byla pouhých osmdesát milimetrů.

Nejzásadnější změnu samozřejmě představoval zážehový motor. Čtyřválec o objemu 1,3 litru ze Škody 130 RS byl doplněn o turbodmychadlo KKK K-26 a otočen o 180 stupňů, což jej přiblížilo ke středu a zároveň logicky i těžišti vozu. Bez použití mezichladiče disponovala tato pohonná jednotka výkonem 130 kW (177 koní) při 7000 otáčkách za minutu. K odvodu ohřátého vzduchu z motorového prostoru sloužil ejektor na výfukovém potrubí.

Závodní speciál se tedy od výchozího sériového Garde lišil více, než se na první pohled může zdát a se čtyřstupňovou manuální převodovkou byl schopen akcelerovat z nuly na sto kilometrů v hodině za parádních 5,1 s (některé zdroje udávají hodnotu 5,5 s) a při hmotnosti jen 720 kilogramů dosahovat rychlosti kolem 220 km/h.

Bohužel kariéra tohoto stroje byla jedna z nejkratších v historii motoristického sportu. Od vedení BAZ dostal projekt zelenou na konci roku 1982. Se stavbou se začalo v polovině ledna roku 1983 a již v dubnu stejného roku došlo na první zkušební jízdy. O víkendu 21. až 22. května 1983 byl Salamander představen veřejnosti při závodech do vrchu na Pezinskej Babe, kde zajel šestý nejlepší čas.

Bohužel již o koncem června byl automobil při dalším testování a ladění podvozku zničen při havárii, z níž jezdec Jozef Viskup naštěstí vyvázl bez následků. Problém byl akorát v tom, že rozsáhlé poškození neumožňovalo vůz opravit. Podle oficiální verze způsobila nehodu prasklá pneumatika, jednoznačná příčina však zjištěna nebyla.